Sparta se pravděpodobně v posledních dvou zápasech inspirovala právě probíhajícím zápolením na Australian Open. Jak jinak si vysvětlit poslední dva výsledky? Sparta – Bílomodří 0:2 na sety po výsledcích 3:6 a 2:6. Být to opravdu jen jeden zápas v tenise, člověk by to možná zkousnul. Ale v hokeji mi to moc po chuti není. Zejména když nás tato prohra posunula v tabulce za posledních pět zápasů na poslední místo s krásnými dvěma body, které nám Pardubice spíš nechaly, než my vybojovali…
Začnu pozitivy. Kotel šlapal i přes bídu na ledě a příjemně mě překvapil. Nějakým stylem jsme tu káru dotáhli až do konce, za to patří poděkování hlavně megafonistům a bubeníkům. A taky nám všem, co jsme si to pěkně vyžrali až do konce. Další kladné stránky včerejšího večera? Maximálně tak Řepíkova nahrávka na gól Piskáčkovi. Ta opravdu měla oči. A pak možná začátek zápasů a pár záblesků naděje, které občas prosvitly z ledové plochy k nám, fanouškům. Jinak zmar. Opět.
Můžeme se vymlouvat na rozhodčí, program, televizi, uklízečky, led, roztleskávačky a já nevím na co ještě. Ale to bychom si jen lhali do kapsy. Týmy jako Plzeň a Liberec rozhodně neporazíme, když jim darujeme tři góly na zlatém podnose. To prostě nejde. Sparta dělá neuvěřitelné množství individuálních chyb. Viz. první gól (nedůraz), gól po volejbalové vložce Kaliny (která byla, jako každá vložka, celkem na …) či únik dva na nikoho. Začíná mi vadit, jak málo stačí soupeři k tomu, aby nás porazil. Stačí jen čekat na chyby, my jich zvládneme vytvořit takové množství, že i Olomouc z toho dá v suchym triku tři góly.
Většinou se hra týmů dá rozdělit do dvou kategorií. Ti, co tvoří a ti, co boří. V přesilovkách zase na ty, kdo střílí jak u Verdunu a ty, co se snaží soupeře rozebrat kombinačně. Spartě se povedlo v obou těchto kategoriích dostat přesně mezi. A asi každý ví, kudy vede cesta mezi dvě poloviny. Zakládání útoků Sparty je tragikomedie. Panikaření, nastřelování místo nahrávky, nahrávky místo nahození, zbytečný ztráty. Co se týče přesilovek, zaujala mne včera jedna situace, kdy jsme se v naší početní převaze zvládli dostat na dvě přihrávky přes celé hřiště. Problém byl ve směru. Na dvě přihrávky, které nebyly pod tlakem, jsme se dostali z útočného pásma za vlastní branku. V další přesilovce, která se odehrávala ve druhé třetině, Tygři vyhodili puk a spěchali na střídačku, která se nacházela dál od jejich pásma. Machy to skvěle přečetl, vyjel a rychle rozehrál na druhou stranu. Kde se Buchtele a Pech ploužili někde mezi kruhama v ofsajdovém postavení.
Můžeme tady řešit různé absence. Jo, včera nám chyběli dva centři, dva obránci a já nevim kdo ještě. No, ti centři spíš tři, protože s veškerou úctou k Pecháčkovi, včera se mi vůbec nelíbil. Ale bylo by to jen lhaní si do kapsy. Hojně se začíná řešit pozice Kruppa ve Spartě. K tomu bych chtěl taky přisypat pár řádků. Nejsem zastáncem vyhazování trenérů. Ale Uwe je u nás dva roky. A v té hře je skoro nulový posun. Ten je akorát v individuální kvalitě. Ale zakládání útoků, hra v obou pásmech, přesilovky…tam všude nevidím žádný progres. Na druhou stranu, nevím, kdo by měl přijít místo něj. Zaprvé nemám moc přehled a zadruhé se mi zdá, že trenérů je málo. A co bych ještě našemu trenérskému týmu vyčetl, tak to, že včera po čtvrté brance Liberce nevystřídali gólmana. Ne kvůli tomu, že by Machy za obdržené branky mohl. Ale už v Plzni dostal šest gólů a teď si to vyžral zase. A jsme u další Uweho vlastnosti, která byla vidět už loni. Nevěří neprověřeným brankářům. Ať už loni David Honzík nebo teď Adam Wolf. A Machy by si zasloužil, vzhledem k nahuštěnému programu do reprepauzy, trochu ulevit.
Když to tak nějak shrnu, neprožíváme teď radostné období. Hra vázne a naše oči se pomalu posouvají tabulkou níž a mozky šrotují různými výpočty, na jaké místo to bude stačit. Teď nás čeká velmi náročný víkend, v pátek jedeme do Třince a v neděli přivítáme Kometu. No, moc optimismu ve mě do následujících zápasů není. Snad se mýlím. To se tu pak veřejně s radostí omluvím.