Druhá víkendová neděle se nenesla jen ve znamení Velké Pardubické. Sparťany totiž čekal další zápas na domácím ledě, tentokrát proti celku z Karlových Varů. Po hodně bláznivém průběhu a dvanácti brankách vyhrála nakonec Sparta 8:4.
Delší dobu řešíme společně produktivitu. Stála nás několik zápasů. Včera se konečně dostavila. Sparta přestala kudrlinkovat a tlačila se víc do branky, za což byla odměněna osmi góly. Přesilovky zůstavají otřesné. Může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že přesilovku hrajeme příšerně a jen co skončí, dostaneme Vary pod obrovský tlak, který vyvrcholí (v tomto případě Zikmunodvým) gólem? Nepochopitelné. Tradičně bídná byla oslabení. Vůbec celé bránění bylo všelijaké. S veškerou úctou k Varům, v současném rozpoložení nejsou týmem, který by nám měl doma nasázet čtyři branky. Pořád je prostě hra Sparty nedotažená, tým si evidentně stále sedá. Zatím to vždy buď šlape útoku a obraně ne (viz včera nebo proti Třinci) a pak jsou zápasy, kdy je to naopak (např. v Liberci).
Chci pochválit celý tým za hru dopředu, za hru dozadu pokárat. Dál skvěle hraje Erik Thorell. To co si dovolí a co vymyslí a následně realizuje, to jsou přihrávky par excellence. Včera sice branku nedal, ale měl tři asistence a nutno říci, že minimálně dvě parádní. Jinak jsem rád, že se gólově dokázaly prosadit všechny čtyři lajny. V brance nastoupil Saša a chytal dobře. Těžko mu branky vyčítat, vždyť dvě jsme si vstřelili sami, třetí byla zapřičíněná nedůrazem před bránou a čtvrtá byla přesilovková kombinace. I přes čtyři obdržené branky dokázal Spartu udržet ve vedení při tlaku Varů.
Zítra se Sparta utká v německém Bremehravenu o postup do vyřazovací části Ligy mistrů. Potřebuje nahrát bod na Vaxjö, které bude hrát s Turku. Do extraligového kolotoče se pak vrátíme v pátek na ledě posledního Zlína. Týmu, který je zatím ve veliké krizi a v době psaní článku stále neúspěšně hledá trenéra. Pevně věřím, že se Sparta nebude stylizovat do role Jánošíka a z Baťova města přiveze tři body.