Když už nám ta sezona skončila, rozhodl jsem se podívat blíž na jednotlivé posily, které přišly před sezonou anebo v jejím průběhu.
Michal Řepík – kapitán, vůdce. Jen kvůli tomu, že vynechal několik zápasů, tak skončil druhý v týmovém bodování. Stal se i nejlepším střelcem Sparty. Jeden z nejlepších příchodů do Sparty za poslední dobu. Jeden z těch, pro které by se člověk nechal zabít s úsměvem na tváři
Matúš Sukeľ – hráč, kterému prospěla absence Jirky Smejkala. Po ní se přesunul do první formace mezi Řepíka a Rouska a tato pozice mu seděla. Dokázal prodat svoji rychlost, šikovnost a chytrost. Ve třetí lajně se trápil, v první byl schopen nejen připravovat Řepíkovi s Rouskem šance, ale sám skórovat
Vladimír R. – trochu zklamání, čekal jsem od něho víc. Určitě mu nepomohl velký počet absencí kvůli zraněním a nemocem. Čekal jsem od něj nejen víc bodů, ale i větší úspěšnost na vhazování a lepší statistiky v plus minus. Moc mne nepřesvědčil.
David Dvořáček – obrovské překvapení. Díky několika absencím se dostal do sestavy Sparty a hrál velmi dobře. Takový ten typický hráč do čtvrté lajny, neúnavný a pro soupeře příjemný jak osina v zadku. Bylo na něm vidět, jak si ohromně váží šance hrát za Spartu. Co se týče posil, rozhodně překvapení sezony
Martin Dočekal – přišel na hostování z Komety Brno a nakonec odehrál v dresu nejsvatějším pouze 12 zápasů, ve kterých si připsal devět bodů. Následně se vrátil zpět do Brna a na konci ročníku hrál za Vítkovice
Marek Kvapil – absence. To je slovo, které mne napadá při vyslovení jeho jména. Odehrál pouhopouhé čtyři zápasy, ve kterých si připsal tři asistence a úspěšný nájezd proti Olomouci. Snad příští rok bude hrát více, i bez najetí do zápasového rytmu na něm byl vidět obrovský přehled a šikovné ruce
Adam Polášek – začátek sezony měl, řekněme to upřímně, hrozný. Tedy, kdyby to byl junior, některé chyby by se daly přehlédnout, ale u zkušené posily moc ne. Nakonec se ale Adam postupně rozehrál a stal se klíčovým obráncem Sparty. Během ledna odešel do finské nejvyšší soutěže, kde obléká dres Tappary Tampere
Albert Michnáč – naděje Sparty do budoucna. S tím přicházel před sezonou z kanadské juniorky. Do nabitého kádru se nakonec neprobojoval a určitě mu nepomohlo hostování v Karlových Varech, kde si prakticky nezahrál. Ročník nakonec dohrál v Českých Budějovicích, kde pookřál a pomohl Motoru k postupu do extraligy
Marek Ďaloga – dorazil až na konci srpna a tak se chvíli hledal. Nakonec ale ukázal, že slavný rychlík Slovenská strela by s přehledem přebruslil. Jeho útočné výpady po prvních třech krocích, které má strašně rychlé, dělaly obranám soupeře starosti. Bohužel pro Spartu v říjnu ukončil angažmá ve Spartě a následně podepsal v Dinamu Riga v KHL
David Tomášek – příjemné překvapení. Po ukončení smlouvy ve finské nejvyšší soutěži a jeho příchodu k nám jsem čekal dobrého hráče. I toto David překonal a stal se klíčovým hráčem Sparty, byť po zranění ve druhé polovině ročníku už nebyl tak dominantní. Stal se ústřední postavou patrně nejkrásnějšího okamžiku v sezoně, kdy vstřelil branku Kometě čtrnáct vteřin před koncem, která znamenala otočení vývoje z 1:4 na 5:4
Milan Jurčina – jak ohromný je postavou, tak ohromný je profesionál. Po nabídce ze Sparty sedl na Slovensku do auta a druhý den ráno se hlásil na tréninku. Obranná věž Sparty přinesla tvrdost, ale zároveň i přehled a mentorskou práci. Vzal si mladé hráče pod křídla a Tomáš Dvořák po jeho boku vyrostl ve velmi kvalitního obránce. Jakou pozici má v kabině ukazuje i to, že s Davidem Vitouchem mají nadstandardní vztah, kdy Davidovi Milan říká synku a David jemu taťko. Velmi povedený příchod
Ville Koistinen – s veškerou úctou k Villemu, čekal jsem víc. Byť ho ovlivnilo i zranění. Ale přišlo mi, že nestíhá. Přehled měl, uměl dirigovat přesilovky, ale bruslařsky jsem od něj čekal víc. I když chápu, že v 37 letech nebude žádný letec. Ville se během sezony domluvil na tom, že příští rok se vrátí do finské nejvyšší soutěže, takže mu přeji do dalších zápasů hodně štěstí.