Tak nám to zase začalo. Po sérii přípravných zápasů konečně přišel datum, který měl snad každý fanoušek zakroužkovaný a podtrhnutý. Start nového ročníku extraligy! My sparťané a fanoušci plzeňského hokeje jsme měli přestávku o jeden den kratší, neboť kvůli výročnímu vysílání pořadu Buly a tomu, že Sparta – Plzeň byl první vysílaný zápas, jsme předehrávali utkání již ve čtvrtek. A jestli byl někdo natěšený na hokej, dostal pořádný koncentrát.
Zápas to byl jako řemen, přestřelka jak z Divokého západu, kdy Sparta šla do vedení, aby po první třetině prohrávala o dvě branky, následně nasázela Plzni ve druhé třetině 5 branek a pak si nechala utkání v poslední třetině vyrovnat jen proto, aby se splnila premisa z loňského ročníku, tedy že první vítězný gól v prodloužení dá Honza Košťálek. Zápas byl plný krásných gólů, tvrdých hitů, proběhla i bitka a jedna, s prominutím, prasárna.
Ano, mluvím o zákroku mladého beka Houdka na Marka Kvapila. Vím, že sám Marek řekl, že zranění nezpůsobil krosček mladého plzeňského obránce. Ale tohle se prostě nedělá. Kvapil se už pár vteřin dohaduje s rozhodčím, načež zezadu přijede Houdek a krosčekem ho pošle k zemi… je to neomluvitelná věc, neřekl bych, kdyby ho pak při hře zatloukl do mantinelu, ale tohle ne.
Následně jsme jeli v neděli do Liberce. Čtvrteční představení pomohlo i ve fanouškovském zájmu a tak se narychlo vypsaný výjezd busem nakonec naplnil. A pokud někdo označil zápas s Plzní za divočinu, nevím, jak nazvat zápas s Tygry. Všichni čtyři brankáři v akci, šest vstřelených gólů Spartou během první třetiny (poprvé od třetiny 6:0 při domácí výhře nad Kometou 9:3) a následně dvakrát ztracené čtyřgólové vedení a prohra v prodloužení. Po zápase skóre 14:14 po dvou zápasech, to Extraliga asi nepamatuje. Sice jsem si tam sedmkrát zařval gól, ale stejně jsem odcházel zklamaný. To už nepamatuju vůbec.
Nicméně tahle Sparta má potenciál bavit, což už dokázala. Teď jen vychytat obrovská okna v obraně a máme tu nebezpečnou šelmu, která je schopna zasadit několik smrtelných ran během pár okamžiků. Do té doby ovšem budeme zvířátko, které občas sekne, ale stejně nakonec zkrotne. A teď vzhůru na Oceláře!