Nevím, kdo z vás četl někdy ve svém životě Řecké báje a pověsti. Já do toho byl jeden čas blázen, a tak mám v paměti například Trójskou válku. Nikoliv tu zfilmovanou (na tý jsem jeden čas byl závislák), ale tu knižní, kde byli lidé manipulováni a ovlivňováni božskými silami. Téměř až zlovůlí. Na tento příběh jsem si vzpomněl, když jsem si v hlavě vytvářel sumář zápasu Sparty s Karlovými Vary.
První třetina na mě působila, jako kdyby bohové přáli Varům. Spartě nešlo nic. Puky skákaly přes hokejky, nenacházely cestu ke spoluhráčově holi, zatímco ty karlovarské nacházely s obdivuhodnou přesností a kadencí. Sparta působila místy zoufale a Vary vedly zaslouženě o gól. To se ovšem mělo změnit.
Nevím, co proběhlo v obou kabinách během první přestávky, ale působilo to na mě tak, že zatímco v kabině Sparty se uskutečnila hromadná modlitba (do které se zapojily snad i uklízečky), v kabině Karlových Varů probíhal seminář „Nevěřící Tomáš – ateistou snadno a rychle“. Jedině tak si mohu vysvětlit první gól Milana Jurčiny (ano, toho „ryze defenzivního beka“ – celkem dal dva). Slovenský obr napřáhl na modré a při střele zlomil hůl. Puk klouzal vedle karlovarské klece, nicméně těsně před brankovou čarou trefil obránce a od toho se odrazil puk do brankáře Bednáře. Od něj si to namířil do brány. 1:1.
Sparta se pak konečně probrala, rozjela se a dokráčela k zasloužené výhře 5:1. Zmínku si zaslouží to, že vedle dvougólového Jurčiny se stejným zápisem mohl pochlubit i Lukáš Rousek. Pátý zářez přidal Andrej Kudrna a vše jistil v pohodě a spolehlivě chytající Kuba Sedláček.
Sedmý vítězný zápas v řadě je tak již zapsán v kronikách a série vítězství stále čeká na ukončení. O to se bude snažit v pátek na svém ledě Olomouc. Doufejme, že heslo „Nezastavíš“ bude platit pro výše zmíněnou šňůru úspěchů i nadále.