Pokud bych vyzval lidi, aby se přihlásil ten, kdo nezná Šípkovou Růženku, asi bych neviděl les rukou. Známá to pohádka se opakovala i v neděli na Spartě proti Pardubicím. Upřímně, ten hokej by se dal vysílat místo tradičního Večerníčku.
Pověstným trnem byl Rouskův gól na 1:0. Sparta se opět prosadila v první minutě. A opět usnula jak výše zmíněná pohádková princezna. Ale zatímco princi Litvínovovi netrvalo dlouho, aby třemi políčky princeznu probudil, princ Pardubák si dal pořádně na čas a my si tak museli počkat do třetí třetiny. Pokud se na to někdo díval mimo halu, patrně se toho nedočkal.
Nechápu, že dáme gól na 1:0 a přestaneme hrát. Dostaneme gól na 1:1 a hráči se můžou přetrhnout. Jako kdyby zkoušeli, jak malý úsilí musí vyvinout, aby vyhráli. Vypíchnout se dají tři věci. První je návštěva, do haly dorazilo přes deset tisíc lidí, atmosféra (vzhledem k dění na ledě) byla celkem dobrá. Druhou první gól Davida Tomáška, já doufám, že svým vítězným gólem v prodloužení odjistil zbraň hromadného ničení. Už jen aby se ten Sukeľ trefil…
Poslední záležitostí, kterou bych rád zmínil, jsou výkony dvou jednotlivců. Matěje Machovského, který Spartu podržel skvělým výkonem a perfektně se vrátil po nešťastném zápase s Litvínovem a Milana Jurčiny, který se uvedl několika tvrdými hity a chycením tutovky Dynama ve druhé třetině.
Zítra dorazí do O2 Areny Karlovy Vary, které vyhrály 4x v řadě. Pokud Sparťané chtějí navléci sedmý úspěšný korálek za sebou, musí přidat, protože to, co v neděli stačilo na dva body, stačit nyní nebude. A hlavně se opět blíží pětizápasový smrťák proti nejlepším týmům extraligy. Proti Plzni, Hradci či Kometě bychom s tímto hokejem tvrdě narazili.