Po výsledkově nevydařeném zápase v Brně si chtěli sparťané zlepšit náladu na domácím ledě, kde včera přivítali soupeře z Vítkovic. Bohužel, snaha o vrácení se zpět na vítěznou vlnu selhala a Sparta doma padla 2:3 po nájezdech.
Nalijme si čistého vína, Sparta v zápase celkově lepší nebyla. Dle mého názoru se na ní podepsal náročný program posledních dní. Nejen že odehrála třetí zápas ve čtyřech dnech, ale všechny zápasy se tahaly až do svého konce, žádné klidné dohrávání. Naštěstí si pomohla přesilovkami, které ovšem byly tak půl na půl. Půlka byla buď proměněná, nebo vypadala dobře, ta druhá nebyla dobrá. Bohužel oběma brankám předcházely stejné chyby, kdy dva bránící hráči navázali jednoho soupeře a druhý pohodlně skóroval. Nájezdy jsou čiré trápení, nechápu, jak je možné, že s kádrem jaký máme jedou nájezdy hráči jako Strnad nebo Pavelka… A nechápu, že s kádrem, jaký máme, nejsme schopni nájezdy vyhrát. Sparta letos vyhrála nájezdy jednou ze sedmi pokusů.
V zápase se mi líbila lajna z Číny ve složení Tomášek – Sobotka – Řepík. Taky byli z celého týmu nejodpočatějšími. Pěknou bombou od modré se prezentoval Max Matuškin. V bráně nastoupil Hudy a po Machyho představení v Brně jsme opět byli svědky kvalitního gólmanského výkonu. Chytal velmi dobře, Spartu držel, s góly mohl těžko něco dělat. Pokud by si oba chtěli udržet současnou formu, tak to bude super zpráva.
Další zápas čeká na Spartu ve středu, kdy přivítá České Budějovice. Otloukánek minulé sezony, kterého v této není radno podceňovat. Zároveň i souboj o lepší pozici v tabulce, možná i o první čtyřku. Doufám, že si Sparta se zápasem poradí a tři body zůstanou v Praze.