Po prvním nepříliš vydařeném zápase přišel včera nový den a s ním i nový zápas. Sparťané měli před sebou úkol, který se za poslední dva roky komukoliv podařil jen jednou Mladé Boleslavi. Zvítězit v play off v třinecké Werk Areně. Sparta úkol zvládla, zvítězila 2:1 a do Prahy se vrací za stavu 1:1 na zápasy.
Oproti prvnímu zápasu Sparta daleko lépe zvládala bránit tzv. slot, tedy prostor před brankou. Místo, ze kterého padaly góly Třince v prvním zápase. Obránci měli většinu prvních puků, které někde vypadly nebo propadly a házeli je po prknech ven. Do toho hrála Sparta neuvěřitelně obětavě a zároveň takticky dobře bránila. Skvělá byla i oslabení, která Sparťané hráli aktivně a nenechali soupeře vydechnout, natož delší dobu kombinovat. Jako kdyby Sparta vzala hru Třince z letošního play off a dala mu ochutnat vlastní medicínu, která mu vůbec nevoněla. A nemyslím si, že nás čekají jiné zápasy. Dle mého kdo dá jako první dvě branky, bude mít hodně nakročeno k výhře.
Líbil se mi hodně Tomáš Pavelka, letošní play off mu sedí, včera hrál s obrovským přehledem s přidanou hodnotou v podobě vítězné branky. Skvěle zahrál dvoubodový kapitán Řepík. V bráně nastoupil Hudy a chytal parádně, řekl bych, že lépe jak v prvním zápase. Zejména jeho rychlý přesun při přečíslení Třince byl klíčový.
Jeden bod z Třince je skvělý bod. Je to úspěch? Dá se to tak říct. Může to Ocelářům trochu pocuchat nervy? Může. Dá se na to spoléhat? Ani náhodou. Stojí proti nám zkušený mančaft, který evidentně nemá po dvou titulových sezonách dost. Dokud vydržíme s nimi bruslit, bojovat a stavět hráz před naším gólmanem, šance na úspěch bude. A když nevydržíme? To jsme viděli v prvním zápase. Pevně věřím, že udržíme domácí neporazitelnost a k pátému zápasu pojedeme s vědomím toho, že jsme krok pod tuzemským hokejovým Everestem.
P.S. Klobouk dolů před Konym za megafonem, pod jehož vedením kotel po oba zápasy parádně šlapal. Díky moc!