Finálová série se za stavu 1:1 vracela do Prahy a přáním každého z nás bylo, aby Sparta udržela domácí neporazitelnost i ve finále. Domácí tvrz ovšem poprvé v play off padla, Sparta prohrála 2:3 a v sérii prohrává 1:2.
Ve spoustě reportů ze základní části jsem psal o špatné produktivitě našeho útoku. Ta se bohužel ukázala včera v plné nahotě. Po první třetině měla Sparta vést minimálně o dvě branky a zápas v klidu dotáhnout. Místo toho to bylo 1:0 a Třinec prostě využil prakticky vše, k čemu se Oceláři dostali. Zato Sparta se v útoku trápila a nepamatuju si, kdy jsme měli více střel mimo (25) než střel na bránu (21). Navíc většina střel hledala břicho Kacetla, ten ani nemusel předvést žádný extra zákrok jako v Třinci. O závěru zápasu toho bylo napsáno dost všude možně. Za mě nezvládli zápas hlavně čároví a na konci vyvrcholila frustrace po sice jasném, ale z haly hodně špatně viditelném faulu Sobotky. Nicméně neobhajuju házení věcí na led nebo na střídačku hostí. Co se stalo, stalo se a nikdo to nevrátí zpět. Ale prohra není kvůli rozhodčím, ale jak jsem napsal výše, kvůli naší mizerné produktivitě ve třetím zápase.
Nejlepší lajnou mi přišla naše první ve složení Forman – Sobotka – Řepík, která byla zejména v první třetině velmi nebezpečná. Třinec ale postupem času zavřel vrata a tak se postupně vytratila i tato lajna. V bráně nastoupil Hudy a za branky nemohl. Chytal dobře, nicméně tam ani nebyl zákrok navíc, kdy by uloupil velkou šanci.
Tenhle zápas musí letět do kouta a tam být zašlapán do země, tenhle výkon na Třinec stačit nebude. Sparta se musí vrátit k tomu, čím uspěla ve druhém zápase. Takticky precizní bránění před brankou a nebezpečné protiútoky. Není to příliš líbivé, ale proti Třinci hurá hokej hrát nejde. Tak to pojďme dnes vyrovnat!