Sparta nastoupila do domácího šestého finále s tím, že není kam uhnout. Že jedině výhra prodlouží sezonu a vybojuje sedmý zápas ve Werk Areně. Bohužel, žádný výjezd nás už letos nečeká, Sparta padla 1:2, v sérii 2:4 a na titul si tak musíme ještě minimálně rok počkat.
Těžko se hledají slova… Na jednu stranu obrovský smutek a zklamání, že to nevyšlo, protože jsme byli nejblíže za šest let. Na druhou stranu hrdost na kluky, kteří se nevzdali nejen ve finále, ale i když byli někdy v půlce ledna na jedenáctém místě a nálada byla pod psa. V tu chvíli jsme si přáli, ať alespoň hrajeme předkolo doma. Nakonec z toho byla stříbrná sezona s přímým postupem do čtvrtfinále. Za tohle klobouček. Sluší se pogratulovat Třinci, jeho hra založená na defenzivě a až smrtící produktivitě byla nad naše síly.
Byla to turbulentní sezona jak výsledkově, tak počtem lidí v hale díky covidu. Chtěl bych poděkovat hráčům, trenérům a vůbec celé Spartě za sezonu se stříbrnou tečkou. Chtěl bych poděkovat speakerům, bubeníkům a lidem, co připravují choreo za táhnutí atmosféry doma i na výjezdech. A taky všem aktivním fanouškům, kteří děláte tu atmosféru pod vedením právě zmíněných.
Sezona nám skončila, brzy se začnou řešit odchody a příchody a pomalu polehounku bude vše směřovat k nové sezoně. K sezoně, ve které se opět budeme upínat k jednomu cíli. Po dlouhých letech vidět titul v našich rukách. Loni jsme byli třetí, letos druzí, tak snad potvrdíme tento trend i za rok. Sparta Praha – srdce naše!