Jakožto člověku, který rád jako štika proplouvá řekou článků a příspěvků na sociálních sítích, mi nemohlo uniknout to, co se strhlo okolo jistého pokřiku ze včerejšího zápasu. Nevím, kdo s tím přišel první, zdali pan Kuchař z iSport.cz, nebo pan Rampa z iDnes.cz a je mi to ve výsledku jedno. Pár řádků k tomu.
Jasně, je to pokřik, který je asi na nějaké hraně únosnosti, z mého pohledu spíše za ní. Na tom se shodneme. Ale proč se neřekne po A taky B? Copak se zmíněným pánům nikdy nestalo, a to například při konfrontaci s manželkou, že vypustili v emocích z pusy něco, co by jinak nikdy neřekli? Ten pokřik byl ve velkých emocích a během zápasu se předtím nebo potom neobjevoval. Nebylo to prvoplánové nadávání jen tak, že nemá člověk moc co dělat. Nebo si snad oba zainteresovaní myslí, že nemáme celé dny nic lepšího na práci, než označovat někoho tímto termínem? Že když jsem seděl v kanceláři s kamarádem, který fandil Třinci, že to bylo na denním pořádku? Jistě že NE! A to, světe div se, do toho kotle chodím přes deset let.
Oběma pánům pak vzkazuji jediné: pojďte, já vás vezmu na výjezd. Do Plzně, do Brna… Klidně to platím já, byť pochybuju, že se dostanu na úroveň vašich platů, klidně si odřeknu některé hříchy a vezmu vás. Až budete poslouchat (evidentně dle vaší metriky) homofobní urážky při rýmujícím se pokřiku Spart …. parta, nebo dle vás vraždu ve stádiu pokusu při pokřiku o přání smrti Spartě, pak můžete psát články o tom, jak je kotel na hokejové Spartě zlý a špatný. Kdyby se jednalo o urážení konkrétního hráče na základě původu či rasy, chápal bych, že voláte po zavření minimálně části stadionu. Ale tohle? Jako vážně? Řešíte věc, kterou jsem za to desetiletí na stadionu slyšel nesčetněkrát. Stejně jako řvaní na nás. A stejně po zápase nemám problém pokecat s někým z druhého tábora. Fakt ne. A věřím, že to tak má spousta z nás, fanoušků kteréhokoliv klubu.
Hokej je prostě bitva, malá válka na ledě. Bitva, která může mít jen jednoho vítěze. Ať chcete nebo ne, diváci jsou součástí „armád“, které se utkávají. Je tam propojení mezi týmem a fanouškem. A pokud fanoušek vidí, že se děje jeho týmu něco, co nemá, je to jako kdyby někdo to příkoří dělal jeho rodině. Tenhle pocit vy asi neznáte. Ale je tomu tak. Emoce k hokeji patří a ty z ledu se chtě nechtě přesouvají i do ochozů.
Závěrem. Pokřik neobhajuju. Neříkám, že je to ten nejlepší, nejúžasnější a nejkreativnější pokřik pod sluncem. Naopak. Stejně tak by ten pokřik měl zůstat na stadionu a neměla by se tím prodírat tisková mluvčí Třince ve zprávách na sociálních sítích. To už je za hranou. Nicméně psát o tom články a vzývat k uzavření stadionu, to mi přijde stejně přes čáru, jako ten zmíněný pokřik. Stejně jako nasazování psí hlavy kotli na hokejové Spartě, který není partou Mirků Dušínů, ale zároveň chováním není nejhorší v extralize. Takže buď řešte pokřiky na všech stadionech bez výjimek, nebo je neřešte vůbec. Pokud, jak jsem zmínil výše, nebudou urážkou konkrétní na hráče dle původu a rasy. Byť Ríša Žemlička si taky pokřik „Cikáne“ vyžral všude, kam přijel…