Zpátky do normálu

Tak je za námi třetí kolo a tentokráte to byla pěkná bitva! Do O2 Areny zavítali třinečtí Oceláři, tedy úřadující mistr, jenž ve svém středu ukrývá zbraň hromadného ničení jménem Tomáš Marcinko (pět gólů ve dvou zápasech, to už je pořádnej kanón!). Kdo čekal další přestřelku, asi odcházel lehce zklamaný, neboť utkání nabídlo „jen“ šest branek. Po dvou divočinách to byl nicméně příjemný návrat od národní házené k hokeji. Každopádně 4:2 dobrej výsledek!

Hra Sparty byla jiná, řekl bych víc organizovaná. Žádné pasáže nahoru dolu, poctivé návraty zpátky a hlavně důraz okolo vlastního brankoviště. Věc, která nás stála zápas v Liberci se vrátila do našeho repertoáru a díky bohu za to! Vyzdvihnutí si zaslouží formace Rousek – Sukeľ – Říčka, která zařídila dvě veledůležité branky. A další šance této lajny ještě zůstaly nevyužity i díky Kváčovi v třinecké bráně.

A ještě k jedné věci bych se vrátil. Výše zmiňovaný kanón Marcinko byl vymazán. De facto jsem ho zaregistroval jen při jeho cestách směrem k trestné lavici. Ale to souvisí se zvýšeným důrazem okolo vlastního brankoviště, neboť to právě bývá pomyslná Marcinkova kancelář.

V neděli Spartičku čeká výjezd do zatáčky před Vídní, kde se opět určitě setká s milým přivítáním místních obyvatel. Chystá se válka, ale bůh dá že zvítězíme! Protože Spartu nezastavíš. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *