Byl to pěkný říjen. Vítězilo se, sparťani se veselili. Než přišel krutý a tvrdý náraz do liberecké zdi. Bojovný výkon to byl, ale bez přidané hodnoty. Každopádně vítězná série se zastavila na čísle devět, což je úctyhodný výkon. A porážka znamená to, že je na čase rozjet sérii novou.
Na Liberci bylo vidět, že přijel svou negativní sérii zlomit za každou cenu. Tygři hrabali, žrali led, byli schopný nechat se zabít. Poctivě bránili a Spartě de facto nenabídli vůbec nic. Šance, při kterých by musel Peters vytáhnout nějaký super zákrok, nebyly. Sparťané mi pak přišli, že ke konci začali lehce panikařit a snažili se to zlomit silou (rozuměj golfákem odkudkoliv). Tento styl vedl k tomu, že jsme sami vyhazovali puky z útočného pásma. Liberec hrál chytře a i když vyhrál šťastným gólem, vyhrál zaslouženě. Nejlepším hráčem Sparty byl jednoznačně Machy, několikrát podržel a jen potvrdil to, že máme jednu z nejlepších brankářských dvojic v Extralize.
Byl to prostě zápas blbec, ale nejsme Metallica, abychom pořád vyhrávali. Zaráží mne však jedna věc. Sparta odvolá brankáře, v tu chvíli má přesilovku šesti proti pěti a stejně má Kotvan dostatek času na to, aby po vhazování zpracoval puk, podíval se a vysokým obloukem ho poslal přes celé hřiště do opuštěné klece. To je učebnicový příklad nedůrazu a dá se říct i nezodpovědnosti.
Pak mě mrzí ještě jedna věc. A teď mířím na vás, Sparťani. A nemyslím hráče. Sparta vyhrála devětkrát v řadě. Ano, přišel zápas blbec a výkon nebyl ideální. ALE to vážně neumíme počkat pět minut a klukům poděkovat? Kdyby se na to vyflákli, neřekl bych ani popel. Nicméně mě mrzí a dá se říct i štve, že prakticky s poslední sirénou náš megafonista (promiň Láďo, takhle to cejtim) rozebírá svoje stanoviště a spousta lidí odchází pryč. Jde o pět minut, ve kterých můžeme ukázat, že tady pro hráče nejsme jen po výhře. A kdo jinej, než my v kotli, by měl ctít heslo „Po prohře se nevzdáme, Sparta věčná zůstane“? Vím, že jeden rádoby blog, který čte okolo deseti lidí (kterým patří můj neskonalý vděk!) nic nezmění, ale ven to ze mě musí.
Teď nás čeká výjezd do Třince a pak vyvrcholení první části sezony, domácí zápas s Kometou, po kterém následuje repre pauza. Návštěva bude parádní, doufejme, že i atmosféra a hokej. A proč o tomto víkendu nepoložit základy nové vítězné série?
Edit: po doplnění informací od kluků, co zajišťují support se chci výše zmíněnému Ládikovi omluvit, rozhodně to neměl bejt útok na něj a už chápu, proč činil, jak činil. Rozhodně nechci, aby to vyznělo tak, že si nevážím jejich práce, je tomu přesně naopak. Spíš to mělo být bráno všeobecně, zejména na ty, co do kotle chodí. Takže ještě jednou, promiň kamaráde!
Mě zase mrzí a dá se říct i štve, že tu zaznívají dezinformace. Zde zmíněný megafonista Láďa počkal na stupínku do konce a hráčům (i přes tu předvedenou bídu) poděkoval. A to, že přitom rozebírá lešení? To přece na zmíněné poděkování nemá vliv ne? Ono si to možná běžný návštěvník zápasu Sparty neuvědomuje, ale pro speakery (a někdy i bubeníky) vše nekončí se závěrečnou sirénou či nezačíná s úvodním buly. Lešení se samo nepostaví ani nerozloží. A zatímco běžný návštěvník chvíli po zápase konzumuje pivo v blízkém hostinci, tak my jsme stále v útrobách haly, kde rozkládáme lešení a uklízíme věci do skladu. Takže pokud speaker rozkládá se závěrečnou sirénou lešení (každá minuta o kterou půjdeme dřív domů dobrá) a nepromítne se to do „poděkování hráčům“, tak v tom nevidím jediný problém. S tím, že lidé odchází dřív, to je věc druhá a stávat by se to nemělo i přes to, že se tomu tak děje všude.
Vím, že tady jsem se pustil na tenký led. A nechci aby to vyznělo tak, že si práce bubeníků a spíkrů nevážím, protože je tomu naopak. Uznávám tvoje argumenty, ale zase na druhou stranu, když už tomu dáváte přes čtyři hodiny svého času, tak si myslím, že pár minut navíc nehraje roli. Ale jak správně říkáš, je to názor nezasvěceného člověka. A ten odstavec, byť je tam v tý jedný větě zmínka o Láďovi, byl myšlen spíš všeobecně. Ale po zpětném přečtení vidím, že je ta formulace nešťastná a skoro ho ukazuje jako viníka. To uznat musím a patří mu za to ode mě omluva. Každopádně díky za reakci.