Další kolo je za námi, tentokráte jsme přivítali v den první adventní neděle Berany ze Zlína. Když jsem se díval na zápas, přišlo mi, že mám takový zvláštní pocit. Rovnal se téměř tomu, že jsem přijel domů a v obýváku zničehonic sedí tchýně. Jako jo, ten večer může přinést zajímavé chvilky, občas se člověk třeba i pobaví, ale v globálu je to o ničem a jeden chvilkama i kroutí hlavou a modlí se, aby už byl konec.
To, co se odehrávalo na Spartě, bylo něco podobného. Zlín přijel bořit. Zejména ve druhé polovině třetí třetiny hráli Berani chvilkama v pěti na vlastní modré. Přes tento val se těžko k něčemu dostat. Dokonce i to prodloužení tři na tři mi přišlo jako jedno z nejnudnějších. To kdyby viděli v Americe, asi by ho hned zrušili a přešli rovnou na tam neoblíbené nájezdy. Díky bohu za to, že se přeci jen jednou zlínští osmělili a z protiútoku rozhodl Lukáš Rousek o výhře v prodloužení 2:1.
Pro Spartu to byl náročný zápas. Do toho tři ze čtyř přesilovek byly kulantně řečeno velmi nepovedené. Naštěstí při několika příležitostech soupeře Machy předvedl super zákroky, kterými držel naděje Sparty na vítězství. Byl to hlušší zápas, ale to se samozřejmě v dlouhé sezoně stane. Pozitivum je, že i tak Sparta dokázala zvítězit. A je z toho druhá devítizápasová série výher.
Příští týden nás čeká víkendový dvojboj, kdy v sobotu jedeme na led posledních Pardubic a hned o den později nás přijedou prověřit Kohouti z Olomouce. Dá se čekat, že se bude opakovat scénář zápasu se Zlínem. Budeme bušit do zavřených vrat a čekat na skuliny, díky kterým budeme schopni skórovat. Snad těch skulin najdeme co nejvíce!