Čas na budík

Jsou dny, kdy se dohraje zápas a člověku už se v hlavě rojí osnova toho, co napíše. Co ho zaujalo, co bylo fajn, co bylo horší. Pak jen sedne k přístroji a klávesnice cvaká a počítač občas samou rychlostí nestihne zapisovat písmena ve správném pořadí. A pak jsou zápasy jako včerejší s Pardubicemi. Člověk leží, čumí do stropu a přemejšlí, o čem že to vlastně bude psát. Každopádně Sparta vyhrála 2:1 po prodloužení. A to s velkou dávkou štěstí. Za Machym několikrát zvonila tyč a branka Pecha v prodloužení byla dle záznamu vlastní gól pardubického obránce.

Když zmíním super akci před první brankou Sparty, za kterou musím pochválit předevsím Rousína, byť branku vstřelil David Tomášek a k tomu přidám další skvělý výkon Machyho, pozitiva se vytrácejí. Pardubice na Spartě nezískaly bod. Ony u nás dva ztratily. Až na pár krátkých pasáží byly lepším týmem. Přesilovky? Nebe a dudy! Přímočaře hrané početní výhody Dynama ostře kontrastovaly s tragickými přesilovkami Sparty. Přitom to vypadalo tak jednoduše. Dva hráči před brankou a neustálá střelba od obránců. Něco, čeho se snad jednou dočkáme i u nás.

Ono nám vůbec Pardubický perník nechutná. Už šest zápasů v řadě jsme je nedokázali porazit v základní hrací době. To je, vzhledem k formě Pardubic v posledních dvou sezonách, tristní bilance. Ale co vedlo k tomu, že Dynamo mělo vybojovat víc než jeden bod?

Sparta nestíhala, Sparta byla nedůrazná, Sparta byla nijaká. Vepředu místo přímočarého řešení přijde kudrlinka navíc, přihrávka navíc, krok navíc. Obránci jak kdyby měli panickou hrůzu ze střel přes bránící hráče, takže většina střel končí lehkým zákrokem soupeřova brankáře anebo jsou střely zastaveny před vypuštěním. Nejsme důrazní před brankou soupeře a co hůř, nejsme důrazní před svou vlastní svatyní. Přechod do útoku? Veliká obrovská nula! Sparťané jako kdyby se sami sebe štítili. Hrají na celou šířku kluziště a pak při přechodu do útoku se náš útočník dostane rychle pod tlak přesily obránců a puk buď zahodí, anebo ho ztratí. V obraně necháváme hráče soupeře držet puk mezi kruhy, což je hřích z největších.

Sparta před zápasem kvůli marodce v obraně musela sáhnout do první ligy. Vytáhla si Jeřábka ze Vsetína a Pohla z Jihlavy. Zatímco prvně jmenovaný ostrý test zvládl, Pohl (hrající s číslem 66) hrál strašně. Předržoval puk, pozičně byl mimo, lehce puky ztrácel. Často za něj musel zaskakovat útočník. Příkladem byl i jediný gól Pardubic v zápase. Pohl vyvezl puk, ztratil ho a pak chyběl u vlastní branky. Doufám, že mu bude poděkováno za výpomoc v krizi a bude odeslán zpět na Vysočinu. Poizl mi v minulých zápasech přišel daleko jistější.

Moc času na srovnání se není. Po pátečním zápase v Olomouci nám začíná poslední čtvrtina. A ta začíná čtyřmi zápasy v pořadí Plzeň (V), Liberec (D), Třinec (V), Kometa (D). Sparta musí v těchto zápasech přidat. Jinak se obávám, že příliš bodů na našem kontě nepřibude.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *