Sparta ve svém šestém utkání v letošním ročníku odehrála čtvrtý zápas na ledě soupeře, tentokrát vyrazila do Karlových Varů. Potvrdila, že lázeňský soupeř Spartě sedí, po výhře 3:2 si připsala již jedenáctou výhru nad Energií v řadě. V těchto jedenácti zápasech Sparta ztratila jediný bod.
Ze začátku byla Sparta lepší a měla větší pohyb, covidová pauza byla na Varech znát. Postupně však náš soupeř získával pevnou půdu pod nohama a ukázal, že Energie je soupeř, se kterým už se musí počítat. Karlovy Vary se pod trenérem Pešoutem prezentují velmi nepříjemným bruslivým hokejem. Jsem rád, že Sparta se zvládla v tomto soupeři vyrovnat.
Dva nádherné góly Michala Řepíka byly ve výsledku rozhodující. Zejména první gól z přesilové hry, to byl krásný ťukes. U druhého gólu odvedl ohromnou práci Lukáš Rousek a pak poslal svému kapitánovi parádní nahrávku, kterou Michal Řepík poslal neméně dobře za záda Filipa Novotného. Líbilo se mi, jak si Sparta zápas pohlídala ve třetí třetině. Dávala si veliký pozor na rychlé protiútoky (viz. první gól Energie) a nepouštěla soupeře do větších šancí. Zároveň to nebylo jen takové to klasické vyhazování puku bůh ví kam, ale dokud to nebylo nebezpečné pro vlastní branku, Sparta se snažila hrát s pukem. S přehledem dohraný zápas.
Machy zachytal za mě dobře, měl tam několik ošemetných situací, které zvládl vyřešit. První branka byl nájezd Fleka a kvalitní zakončení, druhá branka padla po chybě obrany, kdy Jirka Černoch vyplaval před brankářem úplně osamocen. Hodně se mi líbila hra formace Rousek – Horák – Řepík. Přišlo mi, že si hra Sparty začíná pomalu sedat.
Byl to ale smutný pohled na prázdnou halu. Slyšet hráče, trenéry, rozhodčí… Šílený nezvyk. Bohužel nic s tím asi v současné době neuděláme. Byť mi přijdou ta opatření přehnaná, jsem rád, že se alespoň hraje. Doufám, že se Sparta teď namlsá a přijde nějaká šňůra výher. Bylo by to potřeba. Každopádně první venkovní výhra je konečně doma!