TNS2: Tohle vážně nestačí

Snad naposledy vás chci přivítat na mé stránce v rámci TNS, neboli Týdenního neschopenkového souhrnu. Tentokrát to ale bude o něco jinačí než před týdnem. Nejen tím, že lehce přesáhneme hranice minulého týdne, ale také tím, že považuji za nepodstatné jít zápas po zápase. Stejně se všechny odehrály dle šablony. Dost zvrácené šablony.

Výsledky minulého týdne byly následující (beru v potaz i zápas s Kladnem): 3:1, 4:4, 1:0 a 3:0. Krásných 10 bodů, že? Ptáte se, kde je háček? Toto jsou stavy, které nezahrnují poslední čtyři a půl minuty základní hrací doby. Sparta z těchto zápasů vyválčila pouhé tři prohry po nájezdech. Z deseti bodů jsou tak najednou tři. Sparta zvládla čtyřikrát spláchnout do záchodu celý svůj předchozí výkon. S jedinou výjimkou. Tou je zápas s Pardubicemi. Sparta hrála druhý zápas za 24 hodin, na konci bylo vidět, že trochu tahala nohy. Do toho Dynamu skvěle zachytal Frodl. Ale nezlobte se na mě, nechat si utéct s Kladnem a Olomoucí vedení 3:1, respektive 3:0, to je diletanství do nebe volající. Nehledě k tomu, že v Olomouci byla veliká klika, že si třetí branku vstřelila sama. Třetí třetina proti Plzni byla taky strašlivá, Sparta ji prohrála 4:1. Do toho sledujeme naprosto unikátní trápení na samostatné nájezdy. Máme jeden z nejlepších útoků v lize a ze čtrnácti nájezdů proměníme JEDEN.

Stále dokola se objevují strašlivé chyby. Některé systémové, některé individuální. Přesilovky jsou stále velmi špatné, byť s dobrým procentem. Místo generování tlaku nejen v přesilovce, ale i přenesení tlaku do následné hry v plném počtu, se neustále vracíme pro puk nejméně do středního pásma. Co hůř, horší oslabení než my má jen Kladno. A to celkem těsně. Obranným pásmem často putují křižné přihrávky, obrana brankoviště je do nebe volající. Bránící hráči často spíše společně cloní s útočníkem, než aby se ho snažili dostat z cesty. Například Tomáš Dvořák je nejdůraznější po přerušení hry. Kupí se ohromné chyby při rozehrávce. Drhne produktivita. Oba dva brankáři už musí být zoufalí. Jasně, včerejší první gól by asi Kuba dostat neměl, na druhou stranu to byla přihrávka zpoza branky, kterou Ondrušek trefil tak, že ani po shlédnutí záznamu mu nemůže být jasné jak. Další branky? Křižná přihrávka a rána z první a clona Olesze, ke které se přidal jeden z obránců.

Nechci a nebudu tady pořvávat něco ve stylu „Jandač ven“ a podobně. Jen si prostě myslím, že u Jandače není problém často omílané „Vždyť nic nevyhrál!“, ale že si na sebe klade až moc velký tlak kvůli minulosti ve Spartě. Kolikrát bylo složení útoků jiné i s minimem absencí. Například útok Sobotka – Horák – Řepík nefungoval už loni. Horák se Řepíkem k sobě potřebují dynamického hráče (loni Rousek, letos Thorell či Chlapík). A stejně na začátku sezony hráli spolu. V podcastu Sparťanských novin z Jandače sršela touha uspět. Neubírám mu ji. Ale myslím si, že ho ten tlak svazuje víc, než si dokáže připustit. Ke škodě obou stran. Chybí mi u něj taková ta vítězná mentalita. Podívejte se například na Růžičku nebo Varaďu. Stranou jejich soukromí, tihle trenéři dokáží z vlastního týmu vytřískat naprosté maximum a zároveň pod nimi hráči rádi hrají. Druhé si myslím, že platí i u Jandače, o tom prvním už tolik přesvědčený nejsem.

Poslední věc, která vyplynula z posledních zápasů, je do očí bijící absence tzv. shutdown line, neboli vyloženě defenzivní formace. Pamatujete si v éře Uweho Kruppa útok okolo Zacha Silla? Nepříjemná formace se Zachem na centru, který by radši sežral puk než aby prohrál buly ve vlastním pásmu. A pak se podíváte na góly v závěru s Kladnem a zjistíte, že to jsou branky po vhazování v našem pásmu. Takový centr teď Spartě zoufale chybí. A pak v sestřihu vidíte, jak hráči Třince, obtěžkáni dvěma tituly za poslední dvě kompletní sezony, skáčou hlavou napřed do střel. A to nemluvím o mladících ze čtvrté formaci, ale hráčích první lajny.

Abych to shrnul, tenhle týden byl pro (doufám nejen) fanouška strašlivý. A vůbec tady nechci říkat, že by ho měli na Spartě hodit za hlavu. To ani omylem. Vzít ho a konečně dostát svým slovům a poučit se z toho. Protože hrát 55 minut, to vážně nestačí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *